5 zabijáků životní spokojenosti

Pravidelně o sebe pečujete na těle i na duši, vyzkoušeli jste už kdejakou techniku, jak dosáhnout vašeho vytouženého života, ale stále to zkrátka není ono… Poznáváte se? Dnes se podíváme na zoubek pěti zabijákům vaší spokojenosti, se kterými se chtě nechtě budete čas od času potýkat. Možná právě dnes zjistíte, kde je zakopaný pes.

Důvěra

Hlavním kamenem úrazů bývá nedostatek důvěry v proces. Stále musíme mít pocit, že držíme otěže pevně v rukou, a jak máme pocit, že nejsme pánem situace, začneme o to více tlačit a problémy se pomalu začnou nabalovat.

Zmizí ta radost z jednoduchého bytí, přestaneme si svou životní cestu užívat a upínáme se víc a více na čirý výsledek, což má za následek jediné – ZTUHLOST.

Energie zamrzne. Vysíláte jasný vzkaz, že si „vše zařídíte raději sami“, než čekat, co bude. Vesmír v tu chvíli odpovídá – „V pořádku, dávám ti prostor. Přestávám konat.“

Někdy je prostě jednodušší dopřát si odstup, povolit sám sobě někomu/něčemu důvěřovat a nesnažit se převzít veškeré břímě života sami.

Upřímně, už jste někdy cítili, že je konec? Že jste na vše sami a vaše cesta už nikam dál nevede? A pokud ano… Jak dlouho vám trvalo uvědomit si, že vás těžké časy jen měly někam posunout?

Dopřejte si dnes prosím relax, chvíli klidu, zastavení, a skutečně věřte tomu, že s vámi má vesmír vždy jen ty nejlepší úmysly. I když vše vypadá zblízka, jako že se nic neděje, opak je pravdou. Vesmír neustále kvaltuje a zhmotňuje vaše sny. Jediné, co za to od vás chce je bezmezná důvěra.

Co mu odpovíte?

Strach

Nebyl by to správný výčet všeho zabijáckého, kdyby zde chyběl strach, co říkáte? Ta svízel se strachem spočívá totiž v tom, že jakmile se s jedním popasujete, hned se za ním vyloupne další.

Často se setkávám s tím, že se lidé nechtějí chytat udiček, které jim život nabízí, protože se jednoduše bojí přijít o své jistoty za cenu nejistého výsledku. Ani vidina lepšího života je nedokáže přesvědčit a hned mají po ruce tisíc námitek, které zakrývají skutečnost, že se prostě a jednoduše bojí…

Strach je ale běžnou součástí života a nikdy tak úplně neopustí budovu. Jak se s ním tedy vypořádat, aby z něj byl skutečně ten přítel, který značí hranici vaší komfortní zóny a ne vrah vašeho úspěchu? Jednoduše tak, že si ho zvědomíte…

Prvním skutečným krokem k jakémukoliv uzdravení je jednoduše o problému vědět, pečlivě ho pojmenovat a jednat vždy jemu navzdory, neboli opouštět komfortní zónu. Techniku zvládání strachu můžete jednoduše a po malých krůčkách trénovat na aktuální situaci, jen prosím mějte na paměti, že strach z vašeho života nikdy nezmizí.

Naučte se jej správně detekovat a láskyplně s ním koexistovat. Jedině tak vám nebude bránit ve spokojenosti.

Sebeláska

Ruku na srdce… Jak moc jste nyní do sebe zamilovaní? Jaké máte pocity, když se podíváte do zrcadla? Na co se prvně podíváte? Co vás jako první napadne, když byste měli popsat svůj život?

Rádi byste se pochválili nebo naopak vidíte jen nedostatky, na kterých musíte teď hned makat?

Problém totiž většinou nebývá v tom, jaká realita skutečně je, ale s vaším individuálním vnímáním reality.

Bojím se …

Mám obavy …

Stydím se …

Nemohu se na sebe podívat …

Takto nezačínají věty člověka, který potřebuje vylepšovat svůj zevnějšek, ale takového, který nutně potřebuje ukázat, kde je jeho krása a sebevědomí!

Pokud se tedy chcete i vy ve svém těle i životě cítit opravdu skvěle, potřebujete k tomu jediné – ZAMILOVAT SE DO SEBE, ať už nosíte jakoukoliv konfekční velikost, ať už jste dokázali cokoliv, ať máte jakékoliv vzdělání a jakékoliv úspěchy. Teprve potom řešte, jaké změny k lepšímu jsou skutečně potřeba.

Já jsem svou sebelásku posílila díky cvičením ze samoterapie psaním, deníkům vděčnosti, pravidelnému překračování komfortní zóny, ale především také neodkládáním svých snů na pak.

Největší účinky na mě ale měly krátké formulky ujišťování a zvědomování, kde právě potřebuji posílit.

Opakujte po mně, a poté si vytvořte své vlastní láskyplné větičky, které si budete nahlas předříkávat několikrát denně:

JÁ SI TO ZASLOUŽÍM!!!

ŘÍKÁM NE, KDYŽ NECHCI.

JAK MILUJI SEBE, TAK MĚ MILUJÍ OSTATNÍ.

JSEM JEN TAK KRÁSNÁ, JAK SAMA SOBĚ DOVOLÍM.

NA MNĚ ZÁLEŽÍ.

Také se stydíte, když říkáte tyto věty nahlas? Mně kdysi připadaly skoro až nepatřičné, a že absolutně nemám právo si něco takového o sobě myslet, natož to říci nahlas… Vtip je ovšem v tom, že přirozené vám připadá jen to, čemu uvěříte.

A čemu nyní věříte vy?

Nežijete přítomností

Buď se ohlížíte přes rameno a přemýšlíte nad tím, co už nemůžete změnit ani ovlivnit, nebo se tak urputně soustředíte na svůj budoucí cíl, že vám život najednou protéká mezi prsty.

Je tak strašně těžké pohybovat se přesně uprostřed, že?

Najít správný balanc, abychom si uvědomovali všechnu tu moudrost, kterou jsme měli možnost v minulosti načerpat, z ní vycházet pro své budoucí cíle, a přesto většinu času věnovat své přítomnosti.

Jakmile se v ní doslova zabydlíte, jste skutečně propojení se vším, co skvělého vás obklopuje, lépe si uvědomujete drahocenné okamžiky, dokonale pociťujete vděčnost a radujete se spolu se svými blízkými. Pokud se ale vznášíte o kus vedle, nikdy není tento prožitek možný.

Přiznám se, že propojení s přítomností pro mě čas od času představuje skutečný oříšek, ale velmi mi pomáhá jednak, že si naplánuju vědomý čas strávený nějakou činností, a také to, že se věnuji činnostem, které ve mně přítomnost prvoplánově ukotvují.

Deník vděčnosti, deník radosti, seberozvojové psaní, otužování a nově také meditace (která nelítostně útočí na první příčky mých oblíbených rituálů).

Mé doporučení zní tedy jasně – věnujte se činnostem, které vás nutí být teď a tady, které neděláte nijak samozřejmě/automaticky/bezmyšlenkovitě, ale vyžadují vždy vaši kompletní pozornost. Potom už je daleko jednodušší převést tuto strategii i k běžným rutinním činnostem. Čím budete šťastnější při těchto „vědomých činnostech“, tím více se budete soustředit na to, abyste vědomě dělali i vše ostatní.

Nebude se vám stávat, že bude při skládání prádla mozek zahálet, nenaházíte do sebe bezmyšlenkovitě oběd, z vašich očí se zkrátka ztratí ten prázdný výraz a skutečně si začnete užívat většinu svých denních aktivit bez spolupráce autopilota.

Příliš tlačíte

A jsme u posledního bodu, který bývá alfou omegou celého podrývání životní spokojenosti. Přiznávám bez mučení, že je to i můj problém a musím se velmi snažit, abych nesklouzla zpět do zběsilého tahání za otěže života v marné snaze ho držet pevně v rukou. Někdy je zkrátka i ten nejlepší postup málo, něco mu z vaší strany prostě chybí. A právě v tomto okamžiku bývá nadlidským úkolem pustit se veškerých očekávání výsledku, když se investice do vašeho snu vrší a dychtění po úspěchu je příliš vysoké.

Jenže právě tímto přehnaným lpěním na výstupech si škodíte úplně nejvíce. Je to, jako byste se dívali do hlíny, kdy začne semínko konečně klíčit. Jak jsem se vypořádala i já se svým urputným lpěním na výsledcích a potlačováním přirozeného proudu hojnosti, se můžete podívat v tomto videu:

Nyní již v ruce držíte veškerou výzbroj, kterou na odolávání zabijákům životní spokojenosti potřebujete. Stačí ji nyní pravidelně používat a neustále se k ní vracet, abyste i vy své vlastní postupy časem zdokonalili natolik, že si na vás žádný ze strašáků již nepřijde.

Úspěšnou cestu za spokojeností přeje Tosipiš.ka.

Autorka projektu seberozvojového psaní TO SI PIŠ, která vám poradí, jak si můžete pomocí pera vnést do života více radosti, inspirace a splněných snů. Pomáhá s realizací vysněných cílů, strategickým plánováním, prouděním fantazie, rozšířením slovní zásoby a hlubokým odhalováním duše. Díky těmto technikám tak můžete i vy vdechnout svým snům reálné obrysy. Celý příběh si přečtěte zde >>