Jak se naučit milovat nesnášené?

Pro někoho ranní vstávání, pro jiného popojíždění v dopravní koloně, pro mě to býval podzim… Do Vánoc daleko a teplé dny dávno v nenávratnu… Viděla jsem ho vždy jako toho zloděje léta, který mě mučí sychravým ponurým počasím, celodenní tmou, vlezlým větrem, ušpiněnými botami, hromadou vrstev oblečení a častějším „domácím vězením“. Z mé deprese mě vytáhl až čas adventu a později už jen pomyšlení na brzký příchod jara. Každý rok byla tato doba temnou skvrnou v mém jinak skvělém roce a krása barevné listí byla příliš malou útěchou.

Řekla jsem si ale, že to letos bude jinak… Musí to jít přece i lépe, nebo ne?

Hlavou mi problesklo, kolik času trávím čekáním na AŽ. Až bude lépe, až bude tepleji, až bude lepší příležitost, nálada, situace. Kolik času jsem ale strávila tímto vyhlížením lepších zítřků a nechala drahocenné okamžiky protéct mezi prsty?

Kolik krásných chvil mi uteklo, zatím co jsem tesknila po vůni jara?

Kolik dní jsem promarnila halekáním na nepřízeň?

Rozhodla jsem se, že si letošní podzim za každou cenu užiju a najdu v něm něco, díky čemu se budu na ten příští těšit.

Narovinu… Jedno mají všechny naše nenáviděné věci společné…

Dělí se na dva tábory. Ty, které můžete ze svého života snadno odstřihnout nebo si je významně zjednodušit, ale také ty, které zkrátka z našeho života nezmizí. Ty vyžadují již trochu úsilí. Takže, co tedy dělat, abychom netrpěli už jen při myšlence na ně?

Platí, že když vám něco neslouží a v životě si to mít nepřejete, je nejjednodušší to zkrátka opustit, vytěsnit a dál se tím nezabývat. Ale co když víte, že se do nepříjemné situace budete dostávat zas a znovu?

Zkrátka se ji přizpůsobit, přestat vzdorovat a přátelsky ji přivítat ve svém životě.

Cokoliv co nesnášíte, můžete snadno zvrátit – zejména když víte, že to z vašeho života zkrátka nikdy nezmizí. Nemá smysl bojovat, vzdorovat a ztrácet drahocenné chvíle. Stačí z nich vědomě vytvořit ty nejkrásnější okamžiky na světě tím, že si najdete něco, proč si je zkrátka zamilovat.

Sepsala jsem si vše, co na podzimu nesnáším a začala plánovat

FAZE 1: Přetáčení vnímání

Ke každé věci, která mě ničila, jsem si naplánovala jednu věc, která je na ní skvělá a jednu, kterou udělám, abych ji převrátila na světlou stranu.

Příklad č. 1:

Nesnáším být navlečená v hromadě vrstev, protože se nemohu hýbat a hrozně dlouho trvá výprava z domova. Na druhou stranu miluji krásu a hravost podzimní módy.

Jak si tedy nesnášené vrstvy zamiluji? Zkrátka na sebe přestanu bezmyšlenkovitě nahazovat vše, co mě zahřeje, ale prostě si to užiju. Vyladím se do svých oblíbených barev, nanesu rtěnku ve stejném odstínu, a když půjde do tuhého, koupím si třeba krásný hedvábný šátek nebo měkoučký hřejivý svetr.

Příklad č. 2:

Nesnáším, že je brzy tma a nestihnu si světla užít. Na druhou stranu miluji osvětlení svíčkami a tu klidnou atmosféru, kterou tma přinese.

Jak si tedy brzkou tmu skutečně zamilovat? Jednoduše vstanu ihned s rozbřeskem, navařím si den dopředu, abych si mohla ráno a dopoledne skutečně stihnout užít, na odpoledne nashromáždím hromadu svíček a zkrátka z takového dne vyčerpám maximum toho, co miluji.

FÁZE 2: Hledání nové lásky

Sepište si několik málo věcí, jaké by vás v souvislosti s neoblíbenou činností lákaly, představují pro vás výzvu, či které můžete dělat se svými přáteli.

Pro mě byla největší překážkou přicházející zima, která mi zkrátka ubližovala na komfortu, proto jsem se rozhodla s ní spřátelit. Má volba byla tedy jasná. Náplní letošního podzimu se pro mě stalo umění otužování, které jsem se rozhodla ovládnout.

Nebyla jsem si tak úplně jistá, co mě čeká, ale kde je motivace, tam je i odhodlání zvítězit.

Začala jsem jednoduše, kyblíčkem na balkoně, ve kterém jsem si od září svlažovala každé ráno na dvě minutky nohy. Jak ale s jídlem rostla chuť, chtěla jsem své tělo podrobit testu v podobě prvního ponoru.

Vlezla jsem si tedy do průtočného zahradního jezírka a vydržela v něm celých 15 sekund. Pro někoho hračka, pro mě obrovská výhra. Vyhrála jsem nad chladem, vyhrála jsem nad tím hláskem, co mě přesvědčoval, že zemřu, konečně jsem vyhrála nad odporem k podzimu. Pozvala jsem ho do svého života, přestala mu vzdorovat a nic hrozného se nestalo.

Nemohla jsem tomu uvěřit! Nepoznávala jsem toho člověka, který se ve mně najednou zabydlel. Kolik toho vlastně dokážu? Kde vlastně stojí hranice? Jak bych mohla žít ještě lépe?

Najednou jako by ten šedý závoj spadl a vše se najednou zabarvilo. Změnila jsem úhel pohledu a doslova to zaburácelo mým životem od základu.

Záleží jen na úhlu pohledu

Někdo vidí nádherné barevné listí, já viděla pouze všudypřítomný bordel.

Někdo vidí krásnou podzimní módu, já viděla pouze nutnost navléct se jak cibule.

Někdo se rozplývá nad měkkým světlem teplých barev, já zkracující se dny, kdy je slunce proklatě nízko.

Každé období z roku skutečně miluji, na všem si umím najít to krásné, vše je pro mě svým způsobem kouzelné, ale k podzimu dosud ne a ne si najít cestu…

Nejvtipnější na tom je, že jsem si v lásce k podzimu stála jen já sama. Svým úhlem pohledu z té nesprávné strany jsem si nedovolila vidět to krásné, které tam vždy bylo. Ne snad, že by to, co jsem nesnášela, zmizelo, ale tím, že jsem se naučila soustředit a cíleně hledat jen to krásné, tak to zkrátka získalo převahu a vše negativní naprosto ztratilo na síle.

AHA, ale co z toho, ptáte se?

V tom je právě to kouzlo :). Všechny zkušenosti jsou přenositelné a jak se jednou naučíte svůj život převracet z nenáviděného k milovanému, začne ve vás narůstat ten opravdový pocit životního štěstí. Každé zlomení nenávistných a negativních zvyklostí vás posune o krok blíže k té životní spokojenosti, po které už dávno toužíte. Je taková škoda marnit čas něčím, co nejde změnit. Tesknit, čekat, doufat… Čas plyne pořád stejně rychle, ale zpět ho už získat nelze. Proč s ním tedy nenaložit, jak nejlépe umíme? Neživit v sobě strachy, neztrácet čas s negativními pocity, nečekat na někdy…

Co kdyby byl dnešek vaším posledním dnem v životě a vy se ho rozhodli ignorovat a nenajít si na něm ani nějakou tu maličkost k milování?

Co kdybyste ho promarnili a žádný další už nepřišel?

Co kdybyste čekali na to, co byste chtěli, ale zapomněli tak žít přítomným okamžikem?

Pokud jste skutečně odhodlaní jít po cestě vědomého rozhodování o svém životě, ba co víc, vědomém vedení mysli, nechcete se už nechat semílat negativitou a vším, co vás o energii okrádá, naopak chcete intenzivně pracovat na tom, co už ve vašem životě nemá místo, začněte dnešní tipy využívat ihned. Nepřinesou vám výsledky instantně přes noc, ale vytrvalou prací dokážete doslova zázraky.

Život není vždy podle našich představ, ale to nejsnadnější, co můžeme udělat, je změnit své představy a postoje. Rázem se vše promění!

I v ten nejčernější den je totiž za co děkovat, proto nečekejte, až k vám přijde to, po čem toužíte. Vytvořte si takovou realitu, abyste už dnes žili spokojeně.

Autorka projektu seberozvojového psaní TO SI PIŠ, která vám poradí, jak si můžete pomocí pera vnést do života více radosti, inspirace a splněných snů. Pomáhá s realizací vysněných cílů, strategickým plánováním, prouděním fantazie, rozšířením slovní zásoby a hlubokým odhalováním duše. Díky těmto technikám tak můžete i vy vdechnout svým snům reálné obrysy. Celý příběh si přečtěte zde >>